V obráceném gardu - Mora vs. Litvínov, Boleslav vs. Mora

Po delší době se rozhoduji sepsat namísto krátkého hodnocení zápasu delší report, jelikož mě události posledních dnů nutí, ba přímo vybízí, popsat co se dělo a nedělo a tak trochu vytroubit do světa i můj názor. Začnu pár týdnů zpět, kdy se rozhodujeme udělat bus do Trenčína, ale setkáváme se s až ubíjejícím nezájmem lidí. Jasně, je to „jen“ příprava, navíc původně plánovaná na první školní den na 17:00, tudíž aby se stihlo rozumně dojet, muselo by se odjíždět už kolem jedné, což asi hodně lidí odradilo, ALE je to zase možnost vyjet do zajímavé destinace, do hezkého města a na zimák s obrovskou historií, která přichází jednou za rok. No ale pro líné Hanáky je asi i toto málo. Samozřejmě čekám reakce typu „vám se to kecá, když nepracujete“ apod. Na to můžu říct jediné, i já už nějaký ten pátek pracuju, časově na tom často nejsem vůbec dobře, ale to volno si, většinou, zařídit dokážu, ono když se chce… Ale kdo nechce, má jen plnou hubu keců a hledá důvody proč nejet nebo jak to, že nejel, omluvit. Zápas se nakonec na poslední chvíli překládá na pátek, otázka je, jestli by se nám podařilo bus naplnit, kdyby byl tento termín znám dříve. V Trenčíně se nás nakonec schází 12, ze začátku jsme, jelikož jsme o sobě nevěděli, různě roztroušení po stadionu, ale jakmile se shromáždíme za naší střídačkou, začínáme fandit a nakonec je z toho docela solidní představení. Úsměvný byl také pokus několika trenčínských ukořistit jednomu našemu dresaři šálu a jejich reakce po menší protiakci :-)

Mora vs. Litvínov

Ale dost už přátelských zápasů, přesuňme se o pár dnů dál do prvního zářijového týdne. Zkraje týdne se rozhodujeme, že by se na první zápas slušelo udělat choreo, které se tvoří docela horkou jehlou během středy a čtvrtka, dodělávky jsou plánovány na pátek. Původně bylo vymyšleno trochu jinak, sektor měl být rozdělen na několik částí a součástí chorea měly být pásy z červených a bílých folií, vlajky, balonky a malovaná plachta s nápisem, nicméně ve čtvrtek večer, kdy už je dost pozdě na to to řešit, zjišťujeme, že přes léto nám ze skladu zmizely nějaké role folií z minulé sezony, jak je to možné, netuším. Na toto choreo byl nakoupen materiál celkem za 2.644 Kč. Část věcí jsme už měli z minula, takže toto choreo nebylo tak drahé. Co se týče plachty, na to, že malíř kreslil velkou plachtu poprvé, tak kvalita byla docela solidní, což ale neznamená, že není co zlepšovat. Jinak pokud by kdokoli chtěl, můžeme mu ukázat veškeré doklady apod., nemáme co skrývat. Jakmile bude doručena platební karta, půjdou téměř veškeré platby přes transparentní účet, takže někteří „rejpalové“ konečně uvidí, kolik stojí jednotlivé prezentace. Stejně tak, pokud by někdo chtěl přiložit ruku k dílu nebo věděl o nějakém velkém krytém a osvětleném prostoru, ať nám dá vědět, netvoříme ani zdaleka v ideálních podmínkách a pokud je plachta větší, kreslí se v podstatě po částech, neustále se překládá a celou ji i my vidíme až na zápase, potažmo z fotek po něm.

Teď ale už k samotnému zápasu a našemu výkonu. Zápas, bohužel, provází velké zmatky v organizaci z naší strany, díky čemuž je choreo namísto v první komerční přestávce vytaženo až ve 2. třetině. Co tyto zmatky způsobilo, naleznete na konci této části reportu. Kotel je už zhruba půl hodiny před zápasem narvaný k prasknutí, když jdu dolů, mám docela problém se s megafonem procpat na své místo. Fandit se začíná už před zápasem, na lidech je vidět obrovská nadrženost na první soutěžní zápas sezony. Se začátkem zápasu spouštíme náš tradiční úvodní chorál, při kterém mi jezdí mráz po celém těle, má to grády, je to paráda. Support je v úvodních minutách fantastický a snese ta nejpřísnější měřítka. Hned ve 2. minutě přichází ledová sprcha v podobě gólu v naší síti, na fandění to ale není příliš znát, dál ženeme naše borce dopředu a fandí drtivá většina kotle, lidé tleskají, poskakují a baví se fanděním. Další sprcha pak přichází v 7. minutě, což už se na supportu docela odráží, stále však fandí celý střed kotle a solidně se přidávají i kraje. S postupem zápasu a marností našich hráčů ale atmosféra stále více a více upadá do průměru. Před první komerční pauzou ve druhé části jsou do sektoru rozdány balonky, mnoho lidí, místo, aby je nafoukli a drželi, je za legračních zvuků pouští různě po stadionu, pinkají si s nimi, až to nevydržím a zařvu na ně, ať nedělají pochvoviny a balonky si nechají. Pak přichází komerční pauza a shora je vytahována plachta, která je o něco delší než sektor na stání, proto žádám lidi sedící pod kotlem, aby drželi spodní kraj chorea, někteří tak činí s velkou nevolí, spodek plachty natrhávají, aby viděli na hokej, remcají atd. Další pak plachtu různě nadzvedávají, třepou s ní, musím je okřikovat, na tomhle rozhodně musíme ještě zapracovat. Lidi na sezení pod kotlem by zase měli pochopit, že za každou tou plachtou se skrývá x hodin práce několika lidí a trhat ji apod. jen proto, aby jim neutekla minuta hry, se vůbec nehodí a v podstatě tím ukazují svou sobeckost a to, že si neváží práce druhých. Stejně tak by ostatní neměli s plachtou třepat, pokud jim to vyloženě někdo z nás neřekne.

Co se týče supportu, ten je ve druhé části v těžkém průměru, fandí v podstatě ti samí, kteří fandili už v první lize a kteří tvoří v současné době jádro kotle, občas se k nim přidají i kraje. O něco lepší je pak třetina třetí, ve které mají naši hráči převahu a „smrdí“ to gólem, často se podaří lidi nahecovat tak, že při některých pokřicích a chorálech mi jde znovu mráz po zádech. Několik minut před koncem zápasu se hlediště začíná mírně vylidňovat, lidí opouštějících tribuny se ptáme, kam že to odcházejí, někteří se alespoň ohlédnou, většina však s pohledem upřeným před sebe pokračuje ve svém smutném pochodu ven ze stadionu. Ti, kteří odešli, neviděli náš kontaktní gól, po kterém se z tribun spustí neskutečný fanatismus a celý stadion si žádá ještě jeden. Ten sice přichází, ale nikoliv do soupeřovy branky, Litvínov upravuje do prázdné na konečných 1:3. Poté začne kotel spontánně zpívat „není nutno…“, které držíme až do konce zápasu. S kluky si zatleskáme, ještě jednou jim zazpíváme, že není nutno a hráči poté odjíždí do kabin.

Jak zápas zhodnotit? Jak už jsem psal v úvodu, ze začátku obrovská euforie, natěšenost, po dvou gólech v naší sítí ale support upadl do průměru, i ten nám ale nejeden tábor může závidět. Mohlo to být lepší, ale i výrazně horší. Na nás, a dost možná i na hráčích, se podepsalo strašné vedro, které v pátek panovalo, já osobně jsem po zápase vyšel před stadion a doslova vyždímal tričko. „Fanoušci“, kteří odešli ještě před koncem, by se nad sebou měli minimálně zamyslet. Čekám reakce typu „nechce se mi pak stát ve frontě“, „musím jet domů a nebudu čekat v zácpě po zápase“, ale upřímně, děláte to, i když vyhrajeme, odcházíte i v tomhle případě dřív? Pochybuju. Stejně tak pochybuju, že někdo jezdí na zápasy třeba 300 km, aby ho půlhodinka navíc v pátek večer nějakým zásadním způsobem vytrhla.

Na zápase jsme rovněž vybírali do kasiček na další aktivity, vybralo se téměř 14.500 Kč, + 200 Kč přispěli lidé na účet. Vybíralo se až do úvodního buly, lidé pak přispívali ještě různě během zápasu i po něm, např. 100 Kč v hospodě na zahrádce :-) Výtěžek je v porovnání s předchozími pokusy velmi dobrý, všem, kteří nám přispěli, mockrát děkujeme!

Teď něco málo ohledně zmatků v organizaci. K těm přispělo zejména to, že se v pátek ještě dodělávalo choreo a původně bylo s vedením, stejně jako tomu bývalo dříve, domluveno, že pár lidí bude moct zůstat na zimáku, kromě doby nezbytné k jeho kontrole, která se dělá před každým zápasem. Nakonec ale bylo vše jinak, naši lidé byli ze zimáku vykázání a mohli dovnitř až s ostatními hodinu před zápasem, čímž ztratili několik hodin. Samozřejmě nechci hned kritizovat osobu z vedení, která má komunikaci s námi na starosti, protože všichni asi víme, kdo za tímto vykázáním ze zimáku doopravdy stál, ale máme-li si nalít čistého vína, za Maria by se to nestalo. Je to věc k zamyšlení do budoucna, uvidíme, jak se to bude vyvíjet dále a podle toho se zařídíme, zatím není nutné po jednom případu malovat čerta na zeď.

Pár slov také k litvínovským, ti, na tu dálku, přijeli v solidním počtu, v sektoru jich mohlo být hrubým odhadem 40 – 50, v přestávkách mezi naším fanděním je tu a tam i zaslechnu, snad poprvé je slyším normálně fandit, zanechali opravdu sympatický dojem. Jaký to rozdíl oproti našemu počtu a prezentaci v Boleslavi, ale o tom na dalších řádcích.

Boleslav vs. Mora

První výjezd nové sezony nás poslal do města automobilů. Tento výjezd připadá jako jediný v celém září na neděli a proto se na zápas rozhodujeme vypravit autobus. Vzhledem k tomu, že se jedná o první výjezd na soutěžní zápas, ani na chvilku nepřemýšlíme, že by se nenaplnil, očekávání však zůstala daleko za realitou. Jen pro ilustraci – udělala se událost na facebooku, kde potvrdilo 14 lidí účast a dalších 15 to zajímalo. Další se pak hlásili různě přes zprávy, SMS i osobně, takže jsme si říkali, že nebude žádný problém. Když se však mělo v pátek platit, lidé se trousili hodně pozvolna a zaplatilo jich jen pár. Od čtvrtka byla navíc možnost zaplatit výjezd převodem na účet, což je otázka asi 2 minut, dokonce jsme dali možnost, že kdyby někdo zaplatil v pátek, stačilo poslat potvrzení o provedení úhrady do mailu. I tak se v pátek ani v sobotu výjezd nepodařilo naplnit, resp. nezaplatilo dost lidí na to, abychom mohli bus bez rizika vypravit. Bylo dost lidí, kteří chtěli zaplatit u autobusu, ale nemůžeme riskovat, že nakonec nepřijdou a budeme výjezd dotovat, ono když nepřijde 10 – 15 lidí, už se dostáváme na 3, resp. 4 a půl tisíce, což už není zanedbatelná částka. Proto jsme autobus raději zrušili a rozhodli se vypravit auta s tím, že se pokusíme do aut umístit maximum lidí.

Do Boleslavi nakonec vyrážíme po půl druhé dvěma auty, je příšerné horko a v autě nám navíc nefunguje klimatizace, takže větráme, jak se dá. V těchto chvílích jsem tak trochu i rád, že nejedu autobusem. Na místo dorážíme asi 45 minut před začátkem zápasu. Chvilku lelkujeme u auta, pak se přesunujeme k hale pro lístky, které jsou do sektoru na stání snad jedny z nejdražších v lize – 170 Kč. Kontroly symbolické, já automaticky roztahuju ruce, ale sekuriťák mi jen řekne „v pohodě, běž“, možná poučení propříště :-) Uvnitř haly v bufetu klasická nabídka, pivo za 30, nějaké to nealko z produkce Coca Coly za 40, párek v rohlíku za 25, venku grilují na kontaktním grilu klobásy. V sektoru se nás nakonec schází rovných 20, začíná zápas a my začínáme fandit. No, fandit, je to spíše takové na půl huby, aby se neřeklo, z 20 nás stabilně fandí asi 6, zbytek se zapojuje jen velmi sporadicky. Po chvilce si všímáme, že vpravo od nás sedí pár v olomouckých šálách, zaujatě sleduje hokej, pojídá popcorn, no nic, pojďme raději dál. V hale je příšerné dusno, navíc na nás ještě shora fouká fukar teplý vzduch a já se opět potím jako kůň. Když se dozvídám, že utkání píská náš oblíbený rozhodčí Lacina, říkám si, že to dnes prostě nemůže dobře dopadnout a očekávám standardní „boleslavský“ průběh, tzn. první 2 – 3 minuty ve třech a stav tak 2 – 3:0 pro domácí. Jaké je mé překvapení, když po úniku otevírá v 5. minutě skóre Honza Jaroměřský a za minutu je to už 2:0, když se poprvé trefuje za Moru Franta Skladaný. Po gólech vyvoláváme střelce, ale pořád je to takové nijaké, většině lidí se moc fandit nechce a já začínám být čím dál víc otrávený, i když vedeme. V tomto představení pokračujeme víceméně až do konce zápasu, občas něco zafandíme, ale hluchá místa převládají. Hraje se poměrně tvrdě, my si zahrajeme asi minutu a půl přesilovku 5 na 3, ve které snad ani nevystřelíme na branku, pak mají podobnou výhodu i boleslavští s tím rozdílem, že ji hrají asi 3 a půl minuty, tlačí nás, ale efekt je stejně jako u nás nulový. Na ledě i v hledišti začínají po několika ostrých zákrocích na obou stranách plát vášně, boleslavští přichází s pokřikem jebat Olomouc, my jim oplácíme zkurvenou Boleslaví, ale nic vážného, kromě nehezkých gest z boleslavského kotle, se neděje. My, vzhledem k našemu počtu a sestavě, raději nic dalšího nezkoušíme. U boleslavského kotle a publika obecně se na chvilku zastavím. Ze začátku fandí kotel dobře, jsou hluční, ale s góly v jejich síti se z lidí úplně vytratí ten entuziasmus a zbytek zápasu to za moc nestojí. Pravé peklo ale nastává snad při každém ostřejším souboji, to většina boleslavského publika řve jako jeden muž, nadává na rozhodčí, na led dokonce letí nějaký ten kelímek a petka, vrcholem dne pak je celostadionová odpovídačka černá – svině :-D Je vidět, že boleslavské publikum hokeji rozumí :-D Soudnost si zachovala většina boleslavských alespoň při skoku plavmo, který předvedl Orsava při závaru v našem brankovišti. Nutno ale dodat, že rozhodčí to opravdu prasí a to na obě strany, chyby kompenzují dalšími chybami atd. Je rovněž zajímavé, že v Boleslavi se vždycky najde debil, co provokuje pod hostujícím sektorem, dnes se našli dokonce 2, kteří na sebe plynule navázali. Z očí do očí už ale takoví hrdinové nikdy nejsou. Pokročme ale ke konci zápasu, jsou to docela nervy, ale Braňo nakonec odolá všem boleslavským pokusům a zápas končí 2:0 pro nás. Já si vítězství ani neužívám, protože v hledišti jsme dnes předvedli opravdu katastrofální výkon a s tím se nemůžu smířit. Beru, že bylo horko, beru, že někteří můžou být ještě unavení z pátku, beru, že ta cesta byla docela dlouhá, ale aby to byla taková katastrofa? Kolikrát jsem si říkal, jak by to asi vypadalo, kdyby jel plný bus, kdyby nás v sektoru nebylo 20, ale 60 a o dost jiná sestava. Stydět by se měli hlavně někteří chlapi, protože i dvě holky, co přijely z Prahy, fandily víc než mnozí z nich. Byli jsme roztahaní po celém sektoru jako by nás bylo 100, když jsem říkal, ať jdeme blíž k sobě, tak to bylo jako házení hrachu na zeď, prostě hrůza po všech stránkách. Někteří si asi neuvědomili, že v tomhle počtu to za ně nikdo jiný neodfandí, nemůžou se schovat za souseda, ale musí do toho sami dát maximum. Kolikrát jsme byli na výjezdu i v menším počtu a předvedli jsme mnohem lepší support. No, c’est la vie, snad to bude příště mnohem lepší.

Název tohoto reportu vychází ze skutečnosti, že s Litvínovem jsme většinu tlačili my, hostům stačilo dát zkraje 2 branky a my byli jaloví v koncovce, naproti tomu v Boleslavi to bylo úplně stejně, jen v obráceném gardu – Boleslav hrála, měla převahu, ale díky dvěma rychlým gólům jsme si 3 body odvezli pro změnu my a v tom je právě ta krása sportu, že se nehraje na papírové předpoklady, statistiky, ale na góly a občas i na štěstí a náhodu.

Už v úterý nás čeká další zápas s Pardubicemi. Upřímně jsem docela zvědav, s čím pardubičtí přijdou, viz odkaz níže :-) Na říjnové zápasy se Zlínem (9. 10.) a Brnem (16. 10.) pro vás chystáme překvapení v podobě nových výjezdových triček, brzy se dozvíte, jak budou vypadat.

https://www.facebook.com/959232230805454/photos/a.962239383838072.1073741829.959232230805454/1172580466137295/?type=3&theater