Shrnutí "půlsezóny" z pohledu Ultras Mora

Vzhledem k tomu, že v dosavadním průběhu sezóny byl zveřejněn pouze jediný report (hlavně díky přípravám nového webu, které se bohužel značně protáhly), rozhodli jsme se sepsat tento článek, mapující průběh první poloviny letošní sezóny nikoliv z hlediska výkonů našeho týmu, nýbrž z hlediska fanouškovských aktivit. Naši borci na ledě nám jak v přípravných zápasech, tak v první polovině ligové části dělali až na pár výjimek samou radost. I my jsme se snažili na všech možných i nemožných věcech zapracovat tak, abychom se posunuli dále a při ohlédnutí zpět musíme konstatovat, že z větší části se nám to podařilo. To ale neznamená, že bychom měli podléhat nějakému uspokojení, právě naopak je potřeba na spoustě věcí nadále pracovat a spoustu věcí zlepšit. Začněme však pěkně popořadě.

Minulá sezóna

Jen v krátkosti k minulé sezóně, která byla pro všechny v mnohém jiná než ty předchozí, ať už počtem diváků, tak počty soupeřů na tribunách. Po euforickém začátku a vynikající atmosféře se naše mužstvo dostalo do krize a lidí na našem zimáku ubývalo. V tomto případě však platila nepřímá úměra, tedy čím méně diváků, tím lepší nebo alespoň konstantní atmosféra byla. Naše borce jsme neustále podporovali i přes sérii porážek a pokud se ozýval pískot na naše hráče, bylo to ze strany diváků na sezení. Proč to kdo dělal a jestli to něčemu prospělo ať si zhodnotí každý sám. V únoru jsme kluky v poměrně solidním počtu cca 150 lidí podpořili i na tréninku, zkrátka jsme dělali vše pro to, aby hráči věděli, že za nimi stojíme. Pak přišla baráž a po zpočátku výborných výkonech přišla opět krize, která vyvrcholila při domácí porážce 2:5 s Chomutovem. Po tomto jediném zápase kotel vzhledem k předvedenému výkonu hráčům odmítl alespoň zatleskat na znamení toho, že takhle to dál nepůjde. Po tomto zápase se tým až zázračně zvedl a po zápase v Budějovicích už bylo jasné, že zůstaneme nadále extraligoví. Závěrečný zápas s Chomutovem si pak maximálně užíváme a po něm přichází s klubem domluvená pyroshow, která vypadala náramně.


Příprava

Na každém domácím zápase fungoval klasický kotel řízený jedním nebo dvěma spíkry a atmosféra byla na to, že šlo o přípravu, velice dobrá. V předsezónním článku bylo avizováno, že během domácích přípravných zápasů se primárně zaměříme na nácvik nových chorálů tak, aby bylo vše připraveno na start nové sezóny. Tento cíl bohužel nebyl splněn a to z jednoho prostého důvodu. Minulou sezónu jsme měli k dispozici 2 megafony, z nichž vždy alespoň jeden fungoval. Pak se bohužel jeden rozbil a druhý přes léto zmizel z kumbálu. Tušíme kdo, resp. jaká skupina, které je megafon absolutně k ničemu, jej vzala a není třeba to dále komentovat. 

Vyjeli jsme i na všechny venkovní zápasy. Nejzajímavějším výjezdem pak byl ten do Trenčína na místní Duklu, která je historicky jedním z nejúspěšnějších československých, potažmo slovenských klubů a své zápasy hraje na tradičním zimním stadionu, v žádné hypermoderní aréně.

Domácí zápasy

Logicky nejdůležitějšími pro nás jsou domácí zápasy, které se dají hodnotit ze dvou úhlů pohledu. Většina táborů napříč naší fans scénou by nám naši atmosféru mohla závidět a z výjezdů můžeme potvrdit, že až na pár výjimek atmosféra na většině extraligových stadionů ani zdaleka nedosahuje takové úrovně jako u nás. Na mnoha našich domácích zápasech se byli podívat zástupci různých fans táborů, namátkou lze zmínit například naše někdejší krajské rivaly Prostějov, Přerov a Šumperk. Nutno dodat, že na některých zápasech panovala opravdu neskutečná atmosféra, z níž i těm otrlejším běhal mráz po zádech. Zmínit lze například zápasy s Plzní, Pardubicemi, Třincem či Spartou, ve kterém jsme i přes nepříznivý stav fandili naplno celých 60 minut. Mnoho jiných táborů by se s tímto spokojilo, ale my ani náhodou nemůžeme být úplně spokojeni. 

Stejně tak, jako lze na výkonech nás, fanoušků, najít pozitiva, lze zároveň najít mnoho negativ. Tím prvním je stará bolest a to, že vzhledem k nižší ceně lístků chodí na stání i lidé, kteří chtějí prostě a jednoduše ušetřit, naserou se ideálně doprostřed kotle, aby dobře viděli, zaberou místa lidem, kteří na ně chodí několik let a fandí, a za celý zápas ani neotevřou hubu. Další lidé zase celý zápas namísto fandění nebo alespoň sledování hokeje zaujatě hledí do telefonu, fotí si přiblblá selfíčka apod. Upřímně nechápeme, proč zejména druhá sorta lidí na hokej chodí, i když mít cca 3 hodiny WiFi za stovku asi není špatné... Když jsou tito lidé napomenuti spíkrem, tak dělají, že neslyší. TÍMTO ŽÁDÁME TYTO LIDI, ABY SI TO PIVO ČI DVĚ NEBO KLOBÁSU ODPUSTILI A KOUPILI SI LÍSTEK NA SEZENÍ, PŘÍPADNĚ SI CHODILI STOUPNOUT NAPROTI DO SEKTORU C, KTERÝ JE AŽ NA PÁR ZÁPASŮ POLOPRÁZDNÝ. Bohužel jsme několikrát museli přikročit i k tomu, že byl daný člověk po několikerém varování z kotle vykázán. Možná si říkáte, že je každého věc jestli fandit nebo ne, to ale neplatí v kotli. Tito lidé jenom kazí snahu ostatních, asi byste také nebyli rádi za kolegu, který by kazil a naprosto degradoval vaši snahu a práci.

Dalším úskalím je, že mnoho lidí fandí jen tehdy, když se vede. Na tomto se snažíme neustále pracovat, neustále lidi hecujeme za jakéhokoliv stavu a oproti dřívějšku se to zlepšuje, viz zápas s Mladou Boleslaví za stavu 0:5, kdy jsme kluky dotlačili alespoň ke snížení na 3:5. K ideálu to však má stále hodně daleko, viz zápas s Kometou, kdy ze začátku panovala skvělá atmosféra, postupem času však náš výkon upadl do těžkého podprůměru a místy fandilo jen asi 30 lidí, což byla strašná ostuda! K tomuto "fenoménu" máme pár slov k zamyšlení. Proč chodíme na stadion a do kotle? Myslíme, že motivací většiny je pobavit se a odreagovat se od každodenních starostí. Tomu ale moc nepomůže, když budeme za nepříznivého stavu stát jako pecky, mlčet a nervovat se tím, že prohráváme. My nemůžeme ovlivnit, jestli ten který hráč správně rozehraje, zpracuje přihrávku nebo trefí prázdnou bránu. Co ale ovlivnit můžeme, je atmosféra na stadionu, která dokáže hráče strhnout, a tu můžeme ovlivnit kdykoli, i když vedeme, i když prohráváme. Hráči na ledě se na to taky po inkasovaném gólu nebo za nepříznivého stavu nevykašlou, tak proč bychom měli my? Vyserme se na nepříznivý stav, vyserme se na to, že člověk/lidi vedle nás nefandí a drží hubu a pojďme si to fandění užívat ať už vedeme nebo prohráváme! Tím, že budou někteří držet hubu, klukům vůbec nepomůžou, ba právě naopak, tak jim pojďme ukázat, že za nimi stojíme za jakéhokoliv stavu a pojďme si kurva to fandění užívat od začátku do konce!

Choreografie

Před sezonou jsme avizovali, že naše choreografie chceme jednak v mnohém vylepšit a to jak rozměry, tak kvalitou zpracování, a jednak jich chceme dělat více než v loňském roce. To se povedlo tak napůl, což je jednak vinou naší, jelikož náš hlavní kreslíř nemůže vždy, a rovněž vinou nedostatku finančních prostředků v určitých fázích sezony. Po konci loňské sezóny zel náš choreofond prázdnotou a během přípravných zápasů jsme vybírali na nové megafony. Proto jsme první choreografii přinesli až na 4. domácím zápase proti Pardubicím. Na tomto zápase jsme se také prezentovali transparentem, který kritizoval pardubické za přijetí 300 tisíc od klubu a který vyvolal vášnivou diskuzi. Každý máme tu mentalitu a hrdost jinde, více netřeba dodávat... V televizním zápase jsme se pak prezentovali choreem na podporu Josefa Augusty, bývalého trenéra reprezentace a také trenéra, který náš klub dovedl k zatím jedinému titulu, trpícího v současné době rakovinou. Transparentem jsme podpořili také Vošvece, který tou dobou vůbec nechytal. Samostatnou kapitolou je pak retrozápas, o kterém budeme psát zvlášť.

S choreografiemi souvisí i získávání prostředků, jelikož bez financí bychom je dělat nemohli. Téměř ob zápas obchází náš stadion slečny s kasičkami a na chorea vybírají. Mnoho lidí pravidelně přispívá a my jsme za to moc vděční, děkujeme! Co však dokáže doslova nasrat a zklamat zároveň je přístup některých lidí na sezení, kteří nepřispějí ani korunu a ještě naše slečny uráží, jednou dokonce jeden z diváků slečnu fyzicky napadl! Protipólem jsou pak lidé, kteří sami přijdou za spíkry nebo bubeníky, že chtějí přispět na choreo a často přispívají nemalými částkami (nedávno například paní sama přišla po zápase za spíkrem a přispěla nám 500 Kč). Poměrně žalostné jsou i výtěžky těchto sbírek, které se v průměru pohybují kolem šesti - sedmi tisíc korun. Proč třeba v Prostějově, Havířově apod. dokážou vybrat při tisícové návštěvě klidně i 15 tisíc a víc a u nás při pětitisícové návštěvě vybereme nějakých 7 tisíc? Kdyby každý z těch 5 tisíc lidí přispěl 5 Kč, měli bychom 25 tisíc korun na fanouškovské aktivity a stačilo by sbírku pořádat 1x měsíčně, ne každý zápas. Chorea samozřejmě budeme dělat dále, protože nás to baví, ale nic není zadarmo, tak i my musíme vyjít s omezenými prostředky. Záleží na každém, jak moc si váží naší práce. Za každý příspěvek jsme neskutečně rádi, ale když si každý odpustí jedno pivo a dá 20 korun, bude to vypadat úplně jinak. S většími finančními prostředky lze dosáhnout o mnoho lepších choreografií, na které budeme všichni pyšní, a které nám budou závidět fanoušci jiných klubů. Hráči hrají svůj zápas na ledě, my zase na tribunách, tak tam pojďme hrát o titul!

Retrozápas

Tímto zápasem byly završeny oslavy 60 let od založení našeho klubu, resp. klubu, jehož jsme pokračovatelem a kterým je Moravia Olomouc. Ačkoliv jsme čekali, že zápas se uskuteční s Pardubicemi, nakonec se uskutečnil 13. 11. a to s Kometou. Důvody, které k tomu klub vedly, jsou nasnadě a jsou vcelku pochopitelné. Jakmile jsme se dozvěděli termín zápasu, zjišťujeme v jakých ho klub odehraje barvách a plánujeme choreografie. Již od počátku chceme v tomto zápase udělat několik tematických choreografií, z toho jednu celostadionovou. Choreografie zabraly členům choreotýmu mnoho volného času a byly na ně použity téměř všechny prostředky z choreofondu. Nakonec se všechny 3 povedly a my děkujeme všem, kteří se na nich podílely ať př jejich tvoření, tak finančně, tak i např. zvednutím folie, tato celostadionová choreografie se povedla na výbornou. Ještě jednou děkujeme!

Bohužel zápas se vůbec nepodařil jak výsledkově, tak v jeho druhé polovině i fanděním, jak už jsme naznačili výše.

Komunikace s klubem

Oproti minulé sezoně se komunikace s klubem o milion procent zlepšila. Počínaje předsezonní schůzkou, přes dolaďování některých záležitostí ohledně retrozápasu apod. jsme se několikrát sešli s Mariem, který nám ve všem vyšel vstříc. Realita byla sice v některých případech jiná, což ale není vinou Maria, čí, to si, věříme, domyslíte sami. Práci Mária si neskutečně vážíme. Je to vesměs jediný člověk se kterým se dá rozumně komunikovat a na všem se rozumně domluvit či najít nějaké řešení každé situace. Tímto bychom mu chtěli strašně poděkovat za jeho práci pro klub a pro nás.

Stánek a fanouškovské předměty

V průběhu sezony jsme nahoře nad kotlem otevřeli stánek, ve kterém mohou všichni před zápasem a o přestávkách kupovat samolepky, hlásit se a platit výjezdy a přispívat na chorea a další věci, aktuálně vybíráme na nové vlajky. Tento nápad se nám osvědčil na výbornou a nabízený sortiment budeme nadále rozšiřovat.

Co se týče fanouškovských předmětů, ve výrobě jsou nové mikiny a trička a brzy přijdeme i s novou kolekcí samolepek. Chystáme pro vás také nové šály, jejichž design byl již zveřejněn. Jelikož se množí dotazy na mikiny a trička, jakmile budou k dispozici, budeme o tom informovat na facebooku.

Výjezdy

Tuto část jsme si záměrně nechali na závěr, protože výjezdy jsou kořením hokeje a jsou spojeny s neuvěřitelnými historkami a nezapomenutelnými zážitky. 

Ve výjezdech jsme se oproti loňsku do značné míry zlepšili, na mnoha zápasech jsme našim borcům vytvořili doslova domácí atmosféru a z našeho výkonu byli nejednou, soudě podle různých diskuzí, vyvedeni z míry i soupeři. Za nejpovedenější a možná jeden z nejlepších výjezdů vůbec lze bezesporu označit hned první zápas sezony na Spartě, kde se nás sešlo cca 400 a dokázali jsme našim borcům vytvořit domácí atmosféru. Vlakové výjezdy prostě mají své kouzlo. Sparťané s arogancí jim vlastní napsali, že jako mnoho klubů jsme z výjezdu do hlavního města udělali výjezd roku. K tomu je nutno dodat, že na hlavní město jim sere pes. Několik let jsme nehráli první zápas venku a jelikož jsme chtěli začít sezonu stylově, byl by tento zápas výjezdem sezony, ať bychom hráli ve Vítkovicích, Pardubicích nebo Litvínově. I přes porážku a neuvěřitelnou demenci PČR na hlavním nádraží si, věříme, tento výjezd všichni maximálně užili. K některým událostem na tomto výjezdu nutno říci, že pokud někdo uráží naše město, hráče a nás samotné, musí nevyhnutelně počítat s reakcí, před kterou ho neochrání ani pár schodů a jeho pohodlná sedačka.

Dalšími velice povedenými výjezdy byly tradičně výjezdy do Brna, Zlína a Vítkovic, vynikající byl i nedělní výjezd do Třince.

Mezi horší výjezdy vzhledem ke složení sektoru musíme určitě počítat výjezd do Hradce, kde jsme se vzhledem k našemu počtu prezentovali naprosto katastrofálně.

Vyjeli jsme na každý zápas, který naše Mora hrála a stejně jako loni jsme si nepřipsali žádnou výjezdovou nulu.

Na výjezdy také vyjelo mnohem více fanoušků než loni, pro představu za letošní první polovinu sezony se náš výjezdový koeficient pohybuje kolem 345 tisíc, loni za celou sezonu činil cca 357 tisíc.

Bohužel kvantita u nás nejde ruku v ruce s kvalitou a v podstatě veškerou kritiku z domácích zápasů lze vztáhnout i na některé výjezdy. PROTO ŽÁDÁME VŠECHNY, KTEŘÍ NĚKAM VYJEDOU, ABY FANDILI S NÁMI, UŽÍVALI SI TO BEZ OHLEDU NA STAV A NEKAZILI OSTATNÍM JEJICH SNAHU!

Do budoucna pro vás chystáme další vylepšení a novinky a rovněž jedno překvapení pro "mezisváteční" výjezd 28. prosince, podrobnosti se včas dozvíte!

CO UŽ ALE VÍME JISTĚ JE TO, ŽE TUTO SOBOTU PROBĚHNE NÁCVIK NOVÝCH CHORÁLŮ, SRAZ JE V 15:30 V KOTLI!