Od Zlína po Chomutov

Na psaní delších reportů z každého zápasu mi bohužel od listopadu až doteď nezbýval téměř žádný čas, proto bude ze všech zajímavějších zápasů od domácího utkání se Zlínem po domácí zápas s Chomutovem sepsáno krátké hodnocení (ono i od té doby se toho stalo tolik, že už si člověk všechno nepamatuje), z venkovních zápasů se Zlínem a Brnem a z domácího proti Vítkovicím pak bude sepsán klasický report.

Mora vs. Zlín

Po sérii pěti porážek v řadě a jediném bodu z naší strany nás čeká doma zápas s podobně se trápícím Zlínem, tudíž je tento zápas strašně důležitý pro oba týmy. Naši nastoupili na soupeře už od začátku zápasu pěkně od podlahy, což v 8. minutě korunují gólem. Plní očekávání jsme od začátku zápasu i my na tribunách, i přes jasně patrnou nervozitu to ale není vůbec špatné. Fandí i hosté, kterých mohlo přijet něco kolem 300. Našim gól velice pomáhá, výkon je klidnější, pomáhá i nám a fandíme opravdu dobře. V polovině druhé části přidáváme druhý gól, který do značné míry zamává s hosty, které teď vidím fandit jen velmi sporadicky, to se ale mění s kontaktním gólem v naší síti, který je opět probírá. My stále pokračujeme ve velmi dobrém výkonu, který graduje ve třetí části se třetím gólem. Hosté to po tomto gólu téměř balí, fandí jen místy a to ještě z těch tří set tak 50 lidí. Konečně tedy vyhráváme, s hráči si užijeme děkovačku a valíme to zapít.

Zajímavostí je, že hosty na tomto zápase byla odpálena nějaká pyrotechnika, asi 2 ks. Náš klub za nezvládnutí pořadatelské služby dostal pokutu 5 tisíc. Když si člověk uvědomí, že když jsme my udělali mnohem větší bordel v Pardubicích a ve stejném kole Brno v Boleslavi, vyvázly z toho domácí kluby jen s napomenutím… Tomuto byl určen i nápis v zápase s Litvínovem.

Vítkovice vs. Mora

Několik týdnů před zápasem ve Vítkovicích spouštíme hlášení do busu a placení výjezdu a vzhledem k tomu, že zápas připadl na neděli na 15:30, díky čemuž mohli být lidi jdoucí v pondělí do práce včas doma, si vůbec nepřipouštíme, že by se autobus nenaplnil. S tím, jak se zápas blíží, ale začíná být čím dál víc jasné, že autobus nenaplníme, což mě neuvěřitelně sere. Hlavním argumentem tentokrát je „prohrávají, nikam nejedu“, což je opravdu k zblití a dokazuje to, že heslo hrdí, když se vítězí, věrní, když se nedaří, je pro některé opravdu jen póza a platí vždy jen první část. Po pátečním zápase ještě v hospodě plníme auta a v neděli krátce po jedné vyrážíme. Mně ještě neskutečně nasere člověk, který měl jet se mnou, když mi chvilku po 12. napíše smsku, že nejede. Bohužel se nedaří najít tak narychlo náhradníka, takže jedeme ve čtyřech. Cesta v pohodě a téměř přesně ve dvě se zjevujeme před vítkovickou halou. Na prázdném parkovišti si pak s posádkou dalšího auta chvilku zakopeme, kdyby nás viděl skaut nějakého velkoklubu, určitě bychom si vysloužili dobře placené angažmá, popíjíme, pouštíme si muziku, prozpěvujeme různé známé hity, prostě pohoda jak má být. Po asi půl hodině se začíná celkem ochlazovat a tak volíme přesun do haly. Jak stojíme u pokladny, proudí k ní další a další olomoučáci… V hledišti se nás nakonec schází nějakých 150. Počet to není úplně marný, o to víc nechápu, proč se nenaplnil autobus… Před začátkem zápasu říkám lidem, aby šli doprostřed, ať nejsme v sektoru tak roztahaní, asi pětina lidí poslechne a přestěhuje se doprostřed, většina ale zůstává na krajích, někteří sedí, až se trochu divím, že od sedících neslyšíme nadávky, ať si sedneme, že neuvidí na hokej… Stejně tak, když se rozhlédnu po stadionu, vidím ještě minimálně 30 olomouckých různě roztroušených mezi domácími na podélných tribunách, což nepochopím prostě nikdy. Se začátkem zápasu začínáme fandit, popravdě to stojí docela za hovno, což se mění s příjezdem asi 15 lidí, kteří jeli vlakem a už jsou značně „načatí“. Náš výkon jde tedy po tomto okysličení nahoru, ještě lepší je to po gólu Franty Skladaného, po kterém si zaskáčeme, pak sektor rozdělíme na 2 části a odpovídáme si a dobrý výkon držíme až do konce třetiny. Ze začátku druhé části je to pro mě dost nepochopitelně o mnoho horší než v části první, čemuž nepomáhá ani vyrovnávací gól. Občas se chytne dost lidí a pak fandíme dobře, většinu času je to ale jen šeď a mě to strašně nebaví. Ve třetí třetině je to pak snad ještě horší, lidi zjebu že tam stojí jak idioti, jestli je to baví, většina na mě hledí jako zjara, co že to po nich vlastně chci. Chvilku jsem rozhodnut, že na to dneska seru, po nějaké době ale zase beru do rukou megafon a zase hecuju lidi, dneska mi to ale přijde jako strašně marná práce, bohužel… Ve třetí části inkasujeme další 2 branky, o osudu dnešního zápasu je nejspíš rozhodnuto, většina lidí to balí i v hledišti… Po zápase si s kluky zatleskáme a řekneme jim (po kolikáté už?) že jsme vždy s nimi a valíme ven. U aut nás pak čeká několik havířovských s nabídkou ke grilování, jelikož jsme vyjeli jen ve 3 lidech a jsme už sytí ze stadionu, nabídku musíme odmítnout. Nutno podotknout, že havířovští byli v mnohonásobné přesile, navíc vypadali opravdu hladově, a kdyby se do grilování pustili, zcela určitě by nás v této disciplíně na hlavu porazili.

Mora vs. Brno

Oba dva zápasy tento víkend hrajeme doma, ale i přesto nás čeká velice těžký víkend, v pátek Brno, v neděli Litvínov, týmy ze špice tabulky a oproti nám se zcela odlišnou formou. Na druhou stranu si říkám, že by se kluci mohli hecnout a minimálně jeden zápas urvat.

Původně jsme chtěli zrealizovat alespoň menší prezentaci, bohužel ale máme nějaké „interní problémy“, proto se nedaří ani tato a v dnešním zápase se tedy budeme prezentovat pouze hlasivkami. Já se upřímně tohoto zápasu trochu bojím, protože jako už tradičně na něj přijdou lidé, kteří normálně nechodí, neznají pokřiky, chorály a co je nejhorší, nemají do toho fandění ani tu nejmenší chuť, chtějí si prostě za nejlevnější lístky na stadionu stoupnout tak, aby co nejlépe viděli a mohli v klidu, nikým a ničím nerušeni koukat na hokej. Všechny tyto obavy se nakonec ukázaly jako liché, nicméně o tom až dále.

Už před zápasem se začínáme s hosty špičkovat různými pokřiky, nejde ale o nic velkého, navíc když si vybavím předchozí zápasy, je to dnes docela klidné. Se začátkem zápasu začínají oba tábory fandit a z obou stran je to pořádný rachot. V první komerční pauze vytahují hosté svou prezentaci, vzhledem k tomu, že dopředu avizují, že bude potřeba plný sektor, choreo bude stát asi 30 litrů, čekám větší pecku. Malůvka průměr, nápis nic moc, nicméně hosté mají mé uznání, že dokázali připravit alespoň takovouto výjezdovou prezentaci. Když si to porovnám s námi… Po chvíli jde plachta i pruhy na krajích dolů a téměř všichni brněnští jsou oblečení v bílých pláštěnkách, což vypadá parádně, za tohle rozhodně palec nahoru. Také my už je jasné, co na tom choreu stálo tolik peněz :-) Tato prezentace málem neproběhla, jelikož klub původně brněnským zakázal cokoliv pronést, dokonce jsme byli dotazováni na názor i my (což se dost divím), na což jsme odpověděli, že jsme proti jakémukoliv omezování a že nevidíme důvod, proč by jim měla být prezentace zakázána. Jinak ještě něco k tomu počtu, hosté udávají počet 1.064. Do sektoru za brankou se vleze cca 800 lidí, několik hostů je i pod sektorem na sezení, nicméně se mi nezdá, že by jich tady a po celém stadionu bylo dalších 200, ale i kdyby bylo hostů „jen“ 800, pořád je to parádní číslo. Oba tábory pak pokračují ve výborném představení, nás dostává do euforie gól na 1:0, hosté ale záhy srovnávají a support je opět vyrovnaný.

Ze začátku druhé části je v našem sektoru asi polovina lidí, stejný problém mají ale i hosté, proto je atmosféra ze začátku druhé části poněkud vlažná, což se ale během pár minut mění a zápas se opět hraje ve fantastické atmosféře. My pak během tří minut odskakujeme na rozdíl 2 gólů a (hlavně) díky stavu jsme ve druhé části na tribunách lepším táborem, fandíme nepřetržitě a zapojuje se drtivá většina celého kotle, odpovídáme si i s celým stadionem, brněnských se po této sprše zapojuje do supportu stále méně. Atmosféra z naší strany pak graduje po gólu na 4:1. Při některých chorálech a při tleskání s rukama nahoře mi běhá mráz po zádech, je to prostě paráda a v těchhle chvílích je radost ten kotel řídit! O přestávce jde mezi lidmi vidět obrovská úleva, fandí se i venku, dnes mi to nevadí, protože lidi řvou parádně i vevnitř. Zkraje třetí části dávají hosté gól na 4:2, což jim vlévá do žil novou krev, i když to stále nemá tu úroveň jako v 1. třetině. S přibývajícím časem je stále jasnější, že Brno si dnes žádné body neodveze, hosté to ale v hledišti nebalí a i když jich fandí méně a méně, když se otočím, tak je stále vidím fandit. Když si to srovnám se zlínskými, kteří u nás byli minulý týden a kteří se na to s postupem času a nepříznivým stavem víceméně vysrali… Těsně před koncem zápasu už začínáme slavit, ke konci ještě dává konečnou podobu skóre náš kapitán, který dává gól do prázdné branky a celý stadion je v obrovské eurofii, čehož využíváme a vyzýváme celý stadion, aby si s námi zaskákal, což se daří a do skákání se zapojuje velká část tribuny „za trestnýma“ a část lidí i na protější tribuně. Tohle jsou přesně ty momenty, proč to člověk všechno dělá, proč se stále na tribunách o něco snaží a na které nikdy nezapomene, díky všem, kteří se do tohoto nezapomenutelného momentu zapojili!

Po zápase se ještě jdeme podívat na odjezd hostů, všude je ale hojně přítomná policie, takže k ničemu většímu nedochází, pouze je opsáno několik mladých Hanáků, teď už si ani nevzpomenu proč. Hosté u jednoho z autobusů pějí jeden známý hit od Karla Gotta, my jim pak alespoň zamáváme na cestu a rozcházíme se do hospod oslavit dnešní vítězství.

Mora vs. Litvínov

Po vítězství nad Brnem nás čeká další těžký zápas, přijede rozjetý Litvínov, který oproti minulé sezoně hraje opravdu výborně. Ačkoliv čekám méně lidí než v pátek, lehce přes 4 tisíce je pro mě docela zklamáním. Kotel je ale zaplněný solidně a já jsem docela zvědav, kolik z těch lidí přišlo čumět a kolik fandit. Začíná zápas, zase je to takové jalové, což se ale během okamžiku mění, protože kluci na soupeře vletěli snad ještě víc než v pátek, což rezultuje gólem už ve 2. minutě. Ve výborném a poctivém výkonu pak naši borci pokračují až do konce třetiny, což je korunováno druhým gólem v hostující síti, odměnou jim je i dobrý výkon tribun. Druhá třetina byla z říše snů, jelikož jsme v ní odskočili do vedení 5:0 a na tribunách to i dnes lidi strašně baví, pomalu se předhání, kdo bude víc řvát, víc tleskat, víc poskakovat, prostě paráda. Ve třetí části už víceméně slavíme naše vítězství a přidáváme další 2 góly, snad jedinou kaňkou je, že Braňo neudržel nulu. S kluky si pak užijeme děkovačku a většina si jistě říká, že se kluci na ledě konečně chytli a snad můžeme čekat stejný výkon i v dalších zápasech.

Boleslav vs. Mora

Na toto utkání se vzhledem k pátečnímu termínu a předchozím zkušenostem ani nepokoušíme vypravit autobus, domlouváme se docela dlouho dopředu a ve 2 autech krátce po jedné vyrážíme směr Mladá Boleslav. V hledišti se nás schází 22 a jak se na to tak dívám, klasický spíkr nemá v tomto počtu a hlavně v této sestavě moc význam, takže občas něco rozeřvu, občas něco rozeřve někdo jiný, ale i tak se nás k supportu přidává asi polovina, občas ani to ne. Stejně jako minule si děláme srandu z boleslavské hysterie po každém ostřejším zákroku na jejich hráče, kdy přichází nejhlasitější momenty domácích v celém dnešním zápase :-D Ve druhé třetině po gólech v naší síti je to ještě horší a ve fandění máme čím dál větší mezery. Povzbudí nás až gól na 3:1, po něm to jde o něco lépe a snažíme se kluky dál hnát, borci nakonec chvíli před koncem 2. třetiny vyrovnávají a v sektoru panuje velká euforie. Třetí třetina už je i vzhledem ke hře našeho týmu, který snad ani nechce vyhrát, o něco horší, i tak se ale snažíme v rámci možností fandit. Zápas nakonec prohráváme v prodloužení, klukům ale i tak poděkujeme za srovnání ze stavu 0:3 a valíme zpátky k autům. U těch jsme ještě za hození několika stroboskopů a jedné menší dýmovnice opsáni městskými pučmidráty, ti nám nejdřív vyhrožují pokutou, ale když vidí, že s námi nic nepořídí, jen nám pohrozí, že ještě jednou a… :-) Po cestě zpátky ještě na radu jednoho člověka z mé posádky blbě odbočíme a Hradec si namísto kousku projedeme skoro celý, nic horšího nás ale po cestě nepotkává a krátce před půlnocí dorážíme do našeho krásného města.

Mora vs. Pardubice a Karlovy Vary vs. Mora

Pardubice, na tohoto soupeře v současných podmínkách a po porážce v Boleslavi návštěva 4 tisíce lidí, což není ani málo, ani moc. Výkon našich borců na ledě byl strašný, náš výkon v hledišti také mohl být mnohem lepší. Po zápase se pak vyrojily různé spekulace, kterým osobně úplně nevěřím, ale pokud je to pravda, někdo by si zasloužil pořádně přes držku, více asi netřeba dodávat.

Do Varů vyrazilo 6 našich fanoušků, naši po zpočátku bezproblémovém průběhu ztratili vedení 2:0, zápas naštěstí vyhráváme v prodloužení.

Mora vs. Sparta

Když si člověk vzpomene na první zápas se Spartou v této sezoně, určitě se nemůže ubránit úsměvu, jelikož tento zápas klukům vyšel parádně a po vydařeném výkonu ho vyhráli 3:2. Jaký to rozdíl oproti druhému zápasu, který prohráváme v poměru 1:5 a to i přesto, že máme více střel na branku, což už je takový evergreen letošní sezony. Na tribunách to vypadá ze začátku docela dobře, postupem zápasu s přibývajícími góly v naší síti je atmosféra horší a horší, což mě na jednu stranu hrozně mrzí, na druhou stranu je to vcelku pochopitelné, ten pohár není bezedný, někdo má obyčejnou skleničku, někdo tuplák, ale u každého postupem času přeteče.

Plzeň vs. Mora

Když se dozvídám rozlosování letošní sezony, jsem nadšen z toho, že mezi svátky máme 2 zápasy venku v dalekých destinacích, protože jsem si jistý, že na ně vyrazíme ve velice dobrém počtu a bude to parádní zábava. To ale netuším, že lidem se, nechápu proč, nebude chtít už od začátku sezony jezdit ven, že bude problém vůbec někam naplnit autobus, což bohužel graduje s výkony našeho týmu. Jelikož se 25. večer dozvídám, že 27. musím jet brzo ráno pryč, tak to s mými plány na výjezd do Plzně dost zamává a bohužel nakonec nejedu. Zápasu se nakonec zúčastní asi tak desetina lidí, než bylo původně v plánu…

Mora vs. Třinec

Mezi svátky nás čeká rovněž jeden domácí zápas s pro mnohé nej(ne)oblíbenějším soupeřem. Ve volné chvilce se dívám na nabídku výjezdů na webu třineckého fanklubu a zaráží mě jedna věc. Jednak ceny výjezdů a ještě víc to, že v ceně je vždycky i vstupenka. Nejspíš jim ty výjezdy dotuje klub, snad i kupuje nebo nějak zařizuje i lístky zdarma a já si v duchu kladu otázku, jestli bychom jezdili v lepších počtech, kdybychom měli taky takový servis a ceny, nebo jestli by to pro líné Hanáky bylo i tak málo a raději by seděli doma u streamu? Odpověď se, doufám, nikdy nedozvíme, jelikož my nemáme, a nikdy chtít nebudeme, dotované výjezdy i s lístky apod., protože to je o hovně a hodně to vypovídá o třinecké scéně… Na zápas pak třinečtí doráží dvěma autobusy, v téměř kompletní sestavě přijíždí i pánové maniaci, ale většina z nich za celý zápas neopustí sektor, tudíž k ničemu nedochází. Náš výkon na tribunách snese přísnější měřítka, na Třinec je většina lidí už tak nějak z principu vysazená, dokážou se na něj dobře nahecovat. Většinu zápasu jsme ve vedení, ale celý zápas nás těžce (jako téměř pokaždé s tímto soupeřem) jebou rozhodčí, jejich pískání každé hovadiny pak končí v okamžiku, kdy se třinečtí po velice sporné situaci (také už poněkolikáté s tímto soupeřem) dostávají do vedení. Pak i přes několik prasáckých zákroků ze strany hostí už nic neodpískají a Třinec toto zvláštní utkání vyhrává. Rozhodčí Pražák a Pavlovič se zapsali na listinu našich oblíbenců.

Po zápase jdu nehlídanou stranou ke vchodu pro hosty a čekám, jestli se k něčemu nenaskytne příležitost. Na hosty už však čeká asi dvacítka policistů, ti velice opatrně vylézají ze stadionu, zdraví se se sekuritkou a děkují (!!!) jim, z čehož je mi dost na blití. Ještě více na blití je mi v okamžiku, kdy se ve východu zjeví hlava jednoho z maniaků a ten se slovy, „jo, dobrý, jsou tady“, kývne na ostatní a ti také vychází ze stadionu. Pokouším se zamíchat mezi ně, ale jsem zpozorován jedním ze strážců zákona a pánové mě pak po celou dobu bedlivě sledují. Třinečtí jsou pak doprovázeni početnou ekipou policistů až k autobusům, my jim alespoň zamáváme na cestu.

Liberec vs. Mora

Do poslední chvíle se snažíme naplnit autobus do Liberce, protože tušíme, že by to mohla být výborná předsilvestrovská párty. To se však opět nečekaně nedaří a nakonec vyrážíme od zimáku auty a u libereckého zimáku se vynořujeme zhruba hodinu před zápasem. Jakmile vystupujeme z aut, praští nás šílená zima, takže rychle jdeme pro lístky a dovnitř. Lístky máme různě rozházené po sektoru, a jelikož víme o několika dalších autech, která vyjížděla dříve než my, zabíráme místa u zábradlí a v řadě nad ním. Po chvíli vznikají menší konflikty o místa, liberečtí se domáhají svých míst podle vstupenek, pobaví hlavně děda, který si na chvilku sedl přímo pod buben, vše se ale nakonec nějak domluví a zůstáváme na svých místech. Před zápasem nám docela šikovná hosteska chce rozdat zlaté fólie, které mají tvořit liberecké choreo, které zorganizoval klub na oslavu mistrovského titulu, a je hrozně konsternovaná, že si je nebereme. Choreo komentovat nebudu, jelikož to není dílem fanoušků, ale klubu a komentář si nezaslouží. Nakonec se nás schází nějakých 25, od začátku zápasu fandí až na 2-3 lidi všichni a za náš výkon se rozhodně nemusíme stydět. Je to ale jako boj s větrnými mlýny, resp. s repráky, do kterých je pouštěn liberecký kotel. Je to takové zvláštní, protože se rozhlížíte po stadionu, vidíte liberecký kotel v rohu stadionu, ale jejich „fandění“, tedy neustálé tupé jebání do bubnů, slyšíte z prostředka podélné tribuny. Abyste nebyli ochuzeni o vynikající atmosféru, pouští se liberecké „fandění“ do repráků do konce i na hajzlu, takže když se jdete vysrat, můžete si představovat, že vás ke skvělému výkonu povzbuzuje celý liberecký kotel… Jak už to tak bývá, v našem výkonu na tribunách nám nijak nepomáhají hráči na ledě, kteří hrají opravdu bídně a poměrně rychle prohrávají. My na to však kašleme, chceme si dnešní výjezd užít a tak fandíme téměř nepřetržitě. Hned po pár minutách vznikají menší konflikty s libereckými diváky sedícími nad námi, kteří na nás pokřikují, abychom si sedli, že nevidí na hokej, jeden se dokonce odhodlá až k nám a chytne jednoho z mladších fanoušků div ne pod krkem. Začne se to trochu požduchávat, ale během několika okamžiků je u nás asi 15 velmi dobře vypadajících sekuriťáků, kteří celou situaci uklidňují a žádají nás, abychom si sedli. My si však rozhodně sedat nehodláme, což pochopí i domácí diváci a k dalšímu konfliktu již nedochází. V polovině zápasu už naši prohrávají po poměrně jasném průběhu 3:0, my si z toho děláme srandu a řveme aspoň jeden atd., což se nám vyplní v polovině třetí třetiny. O pár minut později přidáváme další gól, teď si žádáme ještě jeden a snažíme se dotlačit hráče k vyrovnání, ti se však opět nechávají naprosto nesmyslně těsně před koncem vyloučit za hru v šesti, závěrečný tlak tedy nepřichází a zápas prohráváme. Po zápase ještě padá návrh jít počkat hráče k busu a popřát jim do nového roku, vzhledem k šílené zimě však tento nápad neprojde, jdeme k autům a následně opouštíme Liberec.

Když se v průběhu zápasu rozhlížím po stadionu, všímám si, jak strašně je Liberec prolezlý fanklubáctvím toho nejtvrdšího ražení. Nejen, že kotel, který má všeho všudy asi 4 pokřiky a ty jede celý zápas, je pouštěn do repráků, ale klub dokonce organizuje celostadionové choreo, před zápasem vyjede na led maskot a celý stadion si podle něj choreo zkouší na nečisto, v průběhu zápasu si místní hlasatel hraje na spíkra a rozjíždí ty 4 liberecké pokřiky. Na kostce probíhají takový ty klasické debilní kisscam, souboj fanoušků, který podle mě spočívá v tom, kdo ze sebe udělá většího debila, já chtěl vystrčit prdel, čímž bych určitě suverénně vyhrál, nicméně kamera mě bohužel za celý zápas nezabere nebo o tom nevím. Při vyhlašování této soutěže, kdy vítěz vyhraje pizzu, pak z jednoho z nás vypadne následující hláška: „Tak to musím zavolat staré, čtyři tisíce zhulených lidí tady ze sebe dělá čuráky kvůli pizze“ :-D

Škoda, že se na tento zápas nevypravil autobus, mohla být o to větší sranda a výjezd jsme si mohli o to víc užít. Smutné na tom je, že do naplnění autobusu chybělo asi 15 lidí…

Mora vs. Chomutov

Před tímto zápasem postihla většinu týmu nějaká střevní viróza, hráli víceméně ti, kteří na tom nebyli tak hrozně a několik hráčů muselo odstoupit i v průběhu zápasu, jeden z našich borců prý dokonce málem nedoběhl na záchod. V sestavě nastoupili i dva junioři a minimálně Rok Macuh se jevil velice solidně a měl by určitě dostat více příležitostí. Stav hráčů se odrazil i na výkonu, proto v průběhu zápasu vedl Chomutov už 3:0. Stav zápasu, 0 hostů (po zápase se dozvídám, že jeden v sektoru přece jen byl), se dost podepisují na výkonu na tribunách, nefandíme jako v ostatních zápasech nepřetržitě, v jednu chvíli dokonce mlčíme snad půl minuty. Během této pauzy si děláme srandu, že zkusíme být ticho, že se hráči při tom hluku nemůžou soustředit, ani to nedořekneme a dáváme gól :-D Po něm se snažíme ještě hráče povzbudit, žádáme si ještě jeden, naši ale už na jakýkoliv zvrat nemají síly a chomutovští se nikam neženou, konec zápasu je tedy spíš taková plácaná z obou stran. „Děkovačka“ je dnes taková rozpačitá, nakonec si s hráči přece jen zatleskáme a znovu jim zopakujeme, že jsme vždy s nimi.