Den, noc a zase den - Mora vs. Pardubice, Karlovy Vary vs. Mora a Mora vs. Sparta

Mora vs. Pardubice

Liga se začíná rozjíždět na plné obrátky a po výjezdu do Mladé Boleslavi čeká jak některé z nás, tak naše hráče už třetí zápas v pěti dnech. Ještě v pondělí přemýšlím ve volných chvílích o zápase v Boleslavi a pořád mě neskutečně sere, že se nenaplnil ten autobus, mohlo to vypadat úplně jinak, v tomto složení jsme i přes výhru a dobrý výkon našich hráčů vypadali jako chcíplé myši. Občas mi přijde, že lidi, místo reálného života, strašně žijí facebookem a celkově v tom svém virtuálním světě. Některým asi stačí zakliknout u události na facebooku, že se něčeho zúčastní, ale už vůbec neberou v potaz, že musí taky přijít, zaplatit a opravdu jet, přes facebook se ještě nikdo nikdy nikam nedostal, nebo o takové funkci téhle sociální sítě zatím nevím.

No nic, čeká nás další zápas, dorazí jeden z těch asi méně atraktivních soupeřů, Pardubice. O počtu hostů, stejně jako o jejich projevu, si nedělám žádné iluze, o čem ale dost přemýšlím je, kolik přijde nás, přece jen je úterý a Pardubice už nějaký ten pátek nepatří k týmům, které by vyprodávaly stadiony soupeřů. Někteří si myslí, že 4 – 4 a půl tisíce, já toto nadšení krotím a tipuju 3 a půl tisíce. Stejně je to zajímavé, když se nad tím člověk zamyslí, před pár lety by na takového soupeře bylo narváno k prasknutí ať už by byl jakýkoliv den, dnes se člověk bojí, aby přišly aspoň ty 4 tisíce. Už jsme se tak namlsali? Měli bychom si vážit toho, že hrajeme soutěž, jakou hrajeme, většina z nás o tom léta snila, takže bychom měli každý zápas brát jako malý svátek a neohrnovat nos nad žádným soupeřem. Měli bychom brát každý hokej nejen jako zápas s kvalitním soupeřem, ale i jako společenskou událost, kterou bezesporu je, na které můžeme potkat kamarády, známé, dát si nějaké to pivo, zafandit si, případně si pořádně od plic zanadávat. Už před zápasem se tribuny na sezení plní velice pozvolna, ani kotel není tak našlapaný jak bývá zvykem, kraje jsou téměř prázdné. Konečná návštěva je něco málo přes 3.800 lidí…Dnes opravdu přišli jen ti, kteří chodí na téměř každý zápas a na fandění je to znát. Ono když máte před sebou lidi, o kterých už máte třeba i přehled kdo kde stává a znáte jich hodně i jménem, je úplně něco jiného než když máte před sebou náplavy, které přijdou třikrát za sezonu a které většinou hledí jak telata a za celý zápas neotevřou hubu, nezvednou ruce, nic. Už od začátku zápasu je tedy náš výkon na tribunách velice dobrý, nicméně ho (zase) trochu sráží brzký gól hostů. Z toho se ale brzy oklepeme a pokračujeme dál. Hokej je takový nemastný neslaný, je to od obou týmů strašně ubojované a velice vyrovnané. Zhruba v polovině zápasu naši kluci srovnávají, což nám vlévá novou krev do žil a fandění graduje při nájezdu Honzy Eberleho, který dává gól na 2:1, který se nakonec ukazuje jako vítězný. Do konce zápasu pokračujeme v dobrém výkonu a s kluky si následně užijeme i naši tradiční pozápasovou děkovačku.

Co říct k pardubickým? Nic. Kdybych se párkrát za zápas neotočil směrem na protilehlou tribunu za brankou a neviděl tam pár lidí v dresech, ani bych nevěděl, že přijeli. Několikrát za zápas se jich ptáme, co jich tak málo, urážíme je, ale odpovědí nám je pouze ticho. Na to, že kdysi bývali jedni z nejlepších fanoušků v republice, klesli opravdu strašně hluboko. Nevím, nakolik je to třeba provázaností s klubem a jeho zásahy a nakolik pardubickou mentalitou, ale na tribunách, teď vlastně i na ledě, předvádí opravdu ubohé výkony, vzali to za dost špatný konec. Vlastně, jedno plus bych našel, nedovezli si řehtačky :-)

Karlovy Vary vs. Mora

Původně jsem do Varů vyjet nechtěl, jelikož v týdnu je pro mě časově téměř nemožné dostat se na výjezd dál než do Ostravy či Pardubic, ale na zápase s Pardubicemi jsem nalomen a tak se nakonec rozhoduji naplnit auto, což se s menšími problémy daří. Auta nakonec poskládáme dvě a odjezd je naplánován na 10. hodinu. Jak už to tak bývá, někteří nestíháme, takže sraz nakonec máme 10:30 a díky strašně debilní otevíračce uloženky vyjíždí mé auto až po 11., protože jsem si ještě potřeboval nutně vyzvednout balík :-) Jedeme po D1, která, po zpočátku celkem bezproblémové cestě, opět nezklamala a někde u Jihlavy se dostáváme do kolony. Po chvilce zjišťujeme, že druhé auto je pár metrů před námi, tak se různě zdravíme, máváme na sebe, od osádky mého auta dokonce padají názory, že vystoupí a dojdou je, od čehož je odrazuje nedaleko popojíždějící anton :-D Poté, co se vymaníme z kolony, dáváme společnou zastávku, kde se už projevuje opilost některých výjezdníků a odehrávají se první typicky výjezdové scény :-) Cesta do Prahy klasická, chvilku jedeme, chvilku stojíme. V Praze dokonce nezabloudíme a trefujeme napoprvé cestu do Varů, trpělivost se tentokrát vyplatila :-) Do Varů jedeme část cesty po dálnici, část ale přes vesnice, brzdí nás kamiony atd., prostě hnus, zvlášť pro milovníky svižnější jízdy :-)  K hale dojíždíme asi hodinu před zápasem, zdravíme se s fanoušky, kteří přijeli z Prahy, chvilku debatujeme, pak kupujeme lístky a jdeme dovnitř. Klasická moderní aréna s širokými chodbami, záchody a bufety na každém rohu, hrozně mi to připomíná Liberec, možná tady ta akustika není tak katastrofální. V hledišti jsme snad jako první a sledujeme, jak se do něj velice pomalu trousí domácí. Pak se rozhodujeme jít ven na grilovanou klobásu, která je docela chutná, některým se zdá suchá a moc horká, tak si ji zpestřují takzvanou pivní omáčkou :-D Následně doráží ještě další auta a pár lidí z Prahy a náš počet se ustaluje na 26 lidech, což je na tu dálku, navíc v týdnu, velice slušný počet (jen pro srovnání, v Boleslavi, která je blíž a navíc zápas připadl na neděli, nás bylo 22, čím to?). Od začátku zápasu fandíme, fandí i domácí a na tribunách je to minimálně vyrovnané. To se však nedá říct o dění na ledě, kde jsou, bohužel, jasně lepší domácí, což přetaví ve 2 góly v naší síti. To nám bere trochu elánu, ale nadále téměř nepřetržitě fandíme. V první třetině za mnou přichází člověk z ochranky, a, asi neočekávajíc jakýkoliv odpor, mi doslova nařizuje, ať se otočím směrem k ledu. Já na něj hledím, jestli to myslí vážně, po krátké výměně názorů z něj vyleze, že jeho šéfovi vadí, že sedím, resp. se opírám o tyčku, pod kterou je (asi) výjezd z rolbovny a bojí se, že spadnu. Na to, že se teda nebudu opírat o tyčku, ale otáčet k ledu se rozhodně nehodlám, mi odvětí, ať jdu teda o řadu výš, na což mu řeknu, že mu na to seru, a když vidí, že víc toho nezmůže, odchází. Na to nás jako na povel z obou stran obklíčí security, nic víc se však z jejich strany neděje. Moc si nedokážu představit, že by za mnou doma přišel sekuriťák s tím, ať slezu z tyčky, na které každý zápas stojím a která občas klouže jako prase, a dívám se na hokej... Ve druhé třetině pak snižuje krásným gólem Tomáš Fořt, to nás povzbudí a v těchto chvílích domácí na tribunách jasně převyšujeme. To nám ale vydrží jen pár minut, než zvýší na konečných 3:1 pro domácí jejich kapitán Skuhravý sice trochu kuriózním, ale opravdu pěkným gólem. Z naší strany to pak ani zdaleka není ideální, vůbec nám nepomáhá ani výkon kluků na ledě, ze kterého dnes doslova bolí oči. Několikrát také urážíme domácí, bez jakékoliv reakce z jejich strany. S blížícím se koncem zápasu máme ve fandění čím dál větší mezery a už víceméně čekáme jen na konec zápasu, na konec dnešního utrpení. I přes vážně hrůzný výkon hráčům po zápase zatleskáme, řekneme jim, že jsme vždy s nimi a valíme ven, čeká nás opravdu dlouhá cesta domů. Někteří opilí jedinci chvilku blbnou na parkovišti, kolem půl deváté pak varskou arénu opouštíme a vyrážíme na cestu k domovu. Po cestě začíná poměrně nepříjemně pršet, před Prahou se pak dozvídáme z rádia, že na D1 je nehoda se zdržením přes 2 hodiny, proto nakonec volíme cestu „vrchem“ přes Hradec. Mezi Prahou a Hradcem nás chytá brutální bouřka, místy si až říkám, jestli pořád ještě jedeme nebo plujeme. Nakonec však kolem jedné hodiny ranní dorážíme všichni do našeho města, někteří ještě pokračují do barů a klubů, někteří spát.

Pár slov k domácím. Těch nakonec dorazilo nějakých 2.600, tedy ještě o 1.200 méně než nás na Pardubice. Na jednu stranu je to docela ostuda, na druhou je to vzhledem k dlouhodobé (ne)formě pochopitelné. Domácí mají vyvěšeny 3 vlajky, ty jsou docela pěkné, ale vzhledem k počtu domácích v jejich sektoru působí docela srandovně, především pak nápisy stylu Torcida apod., k té to má opravdu na míle daleko. Co však oceňuji je, že zmiňovaná vlajka je vyvedena dvojjazyčně :-) Fanoušků v domácím kotli je zhruba stejně jako mávacích vlajek, které si zhruba v polovině zápasu rozdávají. Za celý zápas od nich neslyším jediné křivé slovo proti nám, za celý den pak nedochází ani k žádnému slovnímu konfliktu.

Mora vs. Sparta

Přichází mnohými dlouho očekávaný zápas s Billou, pardon, se Spartou, Praha. Přemýšlíme o choreu, ta Billa na dresech je prostě tak snadný a vděčný terč, že by byla škoda ho nevyužít :-) Definitivně se shodneme v sobotu dopoledne a během odpoledne a večera je vše připraveno. Předzápasové prognózy některých chytráků slibují výprask a já si říkám, že pokud budeme hrát jako v pátek, tak nás opravdu nemine. V koutku duše si ale říkám, že na silného soupeře by se mohli kluci hecnout. Pár dnů před zápasem se bavím s vrátným na zimáku, který mi říká, že bude určitě vyprodáno a přijede hodně sparťanů. Myslím si, že se nevyplní ani jedno, ani druhé a zápas samotný mi nakonec dává zapravdu. Kotel je jako už tradičně na „lepší“ soupeře našlapaný, mnozí sváteční diváci využili levnější ceny lístků na stání a jako už tradičně zabírají místa stabilním fanouškům…Fandit se pozvolna začíná už před začátkem zápasu, jsou to spíše protisparťanské pokřiky, které gradují s příjezdem hostů na led. Po očku sleduji sektor hostí, který se plní velice zvolna, nakonec sparťanů přijelo 30 – 40, což je na neděli a dobrou dostupnost celkem ostuda. Kecy sparťanů typu nejste pro nás atraktivní soupeř, kdo by k vám jezdil apod., kterými obhajovali svou žalostnou účast u nás v minulých zápasech, prostě neberu. Jsou vedeni spíkrem, párkrát za zápas je v našich hluchých místech, kterých není mnoho, zaslechnu. Několikrát za zápas se jich také ptáme, co jich tak málo, odpověď žádnou neregistruji, stejně tak jako křivé slovo proti nám.

My od začátku zápasu fandíme výborně a náš výkon graduje při našem prvním gólu, kdy se nádherně trefil Petr Strapáč, v první komerční přestávce je pak vytaženo choreo, které, věřím, pobavilo :-) Sparta ale o pár minut později vyrovnává, což se na některých podepíše a nedávají do toho maximum. To se přenáší i do druhé třetiny, hosté náš tlačí, mnoho lidí je nervózních a drží hubu, několikrát musím lidi hecovat, aby se vzpamatovali, to se daří docela dobře a náš support se vrací na úroveň ze začátku zápasu. Atmosféra je ještě o stupínek lepší po našich dvou gólech, minimálně potleskem se často zapojuje celý stadion, kdyby to takhle šlo pořád, byl bych spokojen. Náš support paradoxně nabírá největší obrátky po gólu hostů a několika sporných vyloučeních. Naši hráči nakonec dovádí zápas do vítězného konce, následuje tradiční děkovačka, pak ještě vyvoláváme Davida Ostřížka a Braňa Konráda, po jejich kouscích se už začínáme pomalu trousit ze stadionu.

Dnešní zápas se povedl jak na ledě, tak přes pár horších okamžiků i na tribunách. Návštěva 5.100 diváků není nejhorší, ale upřímně jsem čekal o něco víc, možná se začíná potvrzovat ta namlsanost extraligou, o které jsem psal výše. Občas mi přijde, že i propagace zápasů ze strany klubu už není taková jako v minulé sezoně, uvidíme, rozhodně je co zlepšovat a na čem pracovat a to na všech frontách.