2:13 nevyhraješ – Mora vs. Plzeň, Třinec vs. Mora a Mora vs. Liberec + shrnutí Chomutov vs. Mora a Hradec vs. Mora

Tento report (situace po zápase s Libercem) nepíšu s příliš dobrými pocity 0 bodů, skóre 2:13 a především ve dvou ze tří zápasů hrozný výkon, to je bilance posledních tří utkání v podání našeho týmu. V závěru reportu pak naleznete krátké srovnání letošní a loňské sezony, hodnocení posil a pár věcí k zamyšlení.

Mora vs. Plzeň

Poslední zápas před reprepauzou skončil sice ubojovaným, ale důležitým vítězstvím 3:0 nad Karlovými Vary, což mohlo hráčům alespoň částečně dodat potřebný klid a nám naději, že se kluci konečně chytí a čekají nás světlejší zítřky. Už první zápas s podobně se trápící Plzní ale přinesl kruté vystřízlivění.

Vzhledem k téměř dvoutýdenní pauze čekám docela dost lidí, těch nakonec dorazí necelých 4 a půl tisíce, což je trošku zklamání. Kotel je ale docela našlapaný, místy se fandí už před zápasem. Se začátkem zápasu spouštíme náš úvodní chorál, je to docela rachot a jsem tomu hrozně rád. Hráči mají, alespoň optickou, převahu a hosty tlačí, my se je zase snažíme dotlačit k vedoucímu gólu. Ten ale nepřichází a Plzeň si po našich chybách a nedůslednostech vytváří dvoubrankový náskok. Ten docela zchladí většinu fanoušků a musím se hodně snažit, aby to mělo alespoň nějakou úroveň, v čemž hodně pomáhá branka na 1:2 z našeho pohledu, kterou vstřelil Tomáš Fořt. Zbytek třetiny je náš support na velice slušné úrovni a o přestávce si nikdo nepřipouští, že by naši neměli minimálně vyrovnat.

Ve druhé třetině se hráčům nedá upřít snaha, my je zase ženeme za vyrovnáním, nicméně to se vůbec nedaří a v polovině zápasu Plzeň znovu odskakuje na rozdíl 2 branek. To se na některých fanoušcích dost podepíše, fandění je nebaví, jsou otrávení z výsledku. Na jednu stranu je sice tak trochu chápu, ale na druhou mě to hrozně sere. Člověk se snaží a plno lidí tu snahu dost kazí. Do konce druhé třetiny je náš support takový průměrný, není to úplně špatné, ale rozhodně máme na víc.

Na začátku třetí části hecuju lidi, ať serou na to co se děje na ledě, že my hrajeme svůj vlastní zápas na tribunách a najednou to jde mnohem lépe. Náš support ale probouzí spíše hosty, kteří zvyšují svůj náskok na 4:1, což vyžene z branky Braňa a po delší době nastupuje do branky Martin Falter. My pak dáváme najevo podporu oběma našim brankářům. Střídání brankářů ale hráčům moc nepomůže, hosté se soustředí na obranu a vyráží do brejků, naše snaha založit kloudný útok má výsledek téměř nulový. My se ale snažíme dál, zpíváme, tleskáme, oproti výkonu kluků na ledě je to jako nebe a dudy. V 54. minutě pak snižuje Franta Skladaný, na to reagujeme tím, že si žádáme ještě jeden a v těchto chvílích snese náš výkon ta nejpřísnější měřítka, vydrží to ale jen do chvíle, kdy Plzeň dává pátý gól a o výsledku dnešního zápasu je víceméně jasno. Lidem se do toho už nechce, na to se ke mně spontánně přidávají 2 fanoušci a společně se mnou hecují kotel, který se probírá a i přes výsledek tohle utkání dotáhneme alespoň na tribunách ke zdárnému konci. Po zápase hráčům řekneme, že jsme vždy s nimi, ještě předtím ale přidáváme jednu „inovaci“ a to tu, že jsou hráči vyzváni, aby se chytli za ramena. Možná blbost, říkáte si, ale podle mě je to docela fajn, vyjadřuje to takovou tu sounáležitosti hráčů s fanoušky a hráčů mezi sebou navzájem.

Tento zápas tedy navzdory minimálně optické a statistické převaze (např. střely na branku 36:14) končí pro naše barvy špatně. Co se týče hráčů, jejich výkon nebyl vůbec zlý, ale stále je sráží ta příšerná neproduktivita, kdy na gól dřou skoro celou třetinu, ale inkasovat pro nás není vůbec žádný problém.

Na zápase se rovněž vybíralo do kasiček, vybraná částka je opravdu strašidelná, něco přes 5 tisíc… Tentokrát byl nejčastějším důvodem proč nepřispět fakt, že už přispěli minule, no, co k tomu říct…

Třinec vs. Mora

Hned v neděli nás čeká výjezd do Třince za našimi oblíbenými maniaky. Těšíme se, že po delší době opět uvidíme naše největší oblíbence Tondu a Davida, kteří bohužel nezavítali na poslední zápas k nám. Odjezd je naplánován na pravé poledne a chvilku po jedenácté se už na místě srazu shromažďují první výjezdníci, nakupují se všelijaké zásoby do autobusu a už na srazu je docela veselo. Schází se velice dobrá sestava, takže čekám, že v Třinci vytvoříme našim borcům opět domácí atmosféru.

Cesta ubíhá docela rychle, o zábavu se stará hlavně Zdena, který korzuje v uličce s flaškou v ruce a tvrdí, že dneska rozhodně nebude pít :-) Na první benzince močíme, pokuřujeme, někteří dokupují zásoby. Zaujme nás stará skládačka přivázaná u stolku, nelíbí se nám její oprýskaná barva, a proto tyto kosmetické vady zakrýváme našimi krásnými samolepkami, majitel kola bude mít z našeho počinu určitě radost :-) Když už jsme v tom, přizdobujeme i jinak fádní benzinku, obsluha je evidentně zvyklá a nic nenamítá :-)

Chvilku po druhé se objevujeme v Třinci, kolem stadionu už jsou hojně přítomni strážci zákona, domácí zlobivci nikde. Venku je asi 5 cm sněhu a padne nějaká ta koule, jelikož je ale i docela zima, tak po rychlé cigaretě a dopití posledních plechovek piva se odebíráme do útrob třinecké arény. Po vstupu pak probíhají docela důkladné kontroly, kdyby se však člověk snažil, tak něco pronese. To ale nemáme dnes v plánu, takže někteří poměrně dobře vypadající chlapci z ochranky mají docela jednoduchou práci.

Po úvodních formalitách jdeme zanést věci do sektoru, věšíme vlajky, pobaví nás jeden sekuriťák, který nás nutí pověsit jednu vlajku jinam, protože by nám ji mohli sebrat domácí provokatéři z vedlejšího sektoru, čemuž se musíme jen smát. Rozhlížíme se po stadionu, vidíme, že maniaci už mají v sektoru vyvěšenou svou vlajku, někteří mají hrozné nutkání pro ni jít, protože v domácím sektoru je zatím jen pár lidí. Já se tam jdu podívat, míjím různé vchody do hlediště, až narazím na vchod, před kterým stojí asi 10 sekuriťáků a nečekaně je to vchod do sektoru domácích vlajkonošů. Mířím tímto vchodem dovnitř, tam stojí u vlajky jeden z našich oblíbenců David, chvilku přemýšlím, ale vzhledem k sekuritce za závěsem a všudypřítomným kamerám shledávám, že sebrat vlajku maniaků přímo na stadionu by asi nebyl nejlepší nápad. Vracím se tedy zpět do našeho rohu stadionu a pomalu se chystáme na zápas. Někteří dostávají záchvat smíchu v okamžiku, kdy je v třineckém sektoru vyvěšena vlajka polski fanclub, to ale netušíme, že za chvilku přijde ještě něco lepšího. Tu a tam si zafandíme už před zápasem, urážíme hlavně domácí, žádnou reakci neslyším. Se začátkem zápasu vytahují třinečtí choreo v polštině (tvrdí, že je to „po našimu“ či co, já v tom ale nevidím sebemenší rozdíl) a většina z nás dostává ještě větší záchvaty smíchu než při vyvěšení zmíněné vlajky. Reagujeme na to pokřikem Polsko, domácí z okolních sektorů na nás hledí, nechápou a my z toho máme ohromnou legraci :-D Je docela srandovní, jak třinečtí kdykoliv, když je nebo jejich město umisťuje do Polska, dotyčného vybízí k nahlédnutí do mapy nebo k opakování hodin zeměpisu na základní škole, a pak vytáhnou něco takového :-D No, nevadí, zpátky k zápasu. V hledišti jsme jednoznačně lepší, tleskáme, pějeme chorály, poskakujeme, na ledě je to pak v první třetině poměrně vyrovnané, gól však opět inkasujeme pouze my. O přestávce jdeme ven, poté vyvádí jednoho našeho fanouška, doteď ani on, ani ostatní nechápou proč, měšťáci, ti jsou dost agresivní, ohání se po nás teleskopy, když vidí, že se nenecháme zastrašit, tak toho nechávají, našeho fanouška se ale vysvobodit nedaří a odvádí si ho. Po zápase se dozvídáme, že ho zatáhli pryč a dostal slušnou nakládačku… Ve druhé třetině připomíná hokej z naší strany spíše krasobruslení, domácí naopak bojují o každý puk, z čehož vyplývá i jejich převaha, která ale zatím není vyjádřena gólově. My i ve druhé části fandíme velice dobře, neřešíme, co se děje na ledě, chorály vydržíme zpívat velice dlouho, takhle to má vypadat!

O druhé přestávce už se začíná u některých projevovat opilost a začínáme se koulovat mezi sebou, koulujeme i domácí, kteří pro to nemají příliš pochopení, pár koulí letí i směrem k měšťákům a sekuritce. Sníh je opravdu vděčná zábava, kdo chvíli nedává pozor ihned dostává nálož za oblečení a máme z toho hroznou srandu, já těsně před odchodem schytávám pořádnou dávku na záda a při prohlídce prosím sekuriťáka, ať mě po nich moc neplácá, ten se tomu směje a jen mi prohmatá kapuci :-D Ve třetí části se pak třinecká převaha projevuje i gólově a během pěti minut třikrát inkasujeme. To je konec dnešních nadějí na bodový zisk, nám je to ale celkem jedno a až do konce výborně fandíme, zapojuje se sice o něco míň lidí, na mnoha z nich je vidět velká frustrace, ale i tak musím téměř všechny za dnešní výkon v hledišti pochválit. Po zápase hráčům tentokrát neřekneme, že jsme vždy s nimi, ale že to dneska bylo naposled. Není to narážka na výsledek, to ani v nejmenším, ale na výkon hráčů na ledě, kdy prohrávají, letos už poněkolikáté, po totálně odevzdaném výkonu. Ono je sto a jedna, když prohrajete 4:0 poté, co necháte na ledě všechno, ale soupeř je prostě lepší a 4:0 po výkonu, kdy se jedete na led jen sklouznout, aby se neřeklo. Takhle prostě ne! Jediný, kdo si dnes zaslouží alespoň trochu uznání je Martin Falter, který znovu nastoupil do strašně těžkého zápasu a obrana ho v tom nechala ve třetí třetině dost vykoupat, proto ho ještě vyvoláme, on nám mává a je z toho evidentně potěšen.

K domácím jen pár slov. Navzdory tomu, že většinu zápasu vedou a jsou na ledě o mnoho lepším týmem, je téměř neslyším, což je opravdu žalostné a víc asi netřeba dodávat.

Po zápase se pomalu odebíráme k autobusu, kupodivu nedochází k tradičním provokacím domácích a tak poměrně v poklidu opouštíme Třinec. V autobuse sice i přes prohru panuje dobrá nálada, mě ale strašně sere to, co hráči v poslední době na ledě předvádí, proto po příjezdu vyrážím na zimák, kde potkám našeho trenéra, se kterým se chvilku bavím, je na něm vidět, že ho současná situace strašně štve… Po tomto rozhovoru jsem vytočený ještě víc, vidím pár hráčů vycházet z kabiny, trochu mi rupne v bedně a začnu nadávat, hráči pak raději zalézají zpátky do kabiny. Pak za mnou přichází ještě jeden fanoušek, jdeme za Pepou Podlahou a ptáme se ho, co se v klubu a v týmu děje. Říká nám, že nic extra, že hráče ty výkony taky štvou, ale je na nich jen deka, čemuž tak úplně nevěříme. Bavíme se pak i o několika jednotlivcích a shodneme se, že některé posily zůstaly daleko za očekáváními. Pak se dozvídám ještě jednu informaci, která mě nasere mnohem víc než všechno předchozí a mít v tu chvíli po ruce lidi, kterých se týkala, nedopadlo by to vůbec dobře!

V Třinci jsme tedy náš zápas na tribunách vyhráli na celé čáře, hráči ho naopak na ledě na celé čáře prohráli.

Mora vs. Liberec

Na zápas s Libercem, stejně jako na následující výjezdy, jsem bohužel z důvodu dost nepříjemné události v rodině nemohl, neviděl jsem ho ani v televizi, proto jsem požádal o sepsání krátkého hodnocení jednu z fanynek, které patří, stejně jako jejím pomocníkům, velký dík a uznání, že se toho ujali:

„Na Liberec už předem víme, že nebude ani jeden spíkr. Já na stadion přicházím asi pět minut po začátku kvůli práci a vidím, že aspoň na tu jednu třetinu tam ten spíkr je. V kotli je velice málo lidí, jestli se říká hrdí, když se vítězí, věrní, když se nedaří, tak u nás je takových jen pár. Druhou třetinu se ujímám spíkrování. Je to pro mě domácí premiéra protože občas spíkruju jen na venkovních zápasech, když nejede spíkr. Kluci mi pak pomáhají, když sem tam nevím co dát. Fandění na to, že to bylo v televizi, bylo hodně slabé, snažila jsem se to hecovat, ale díky naší hře to šlo dost těžce. Po zápase pak nadáváme na našeho generálního manažera, vyzýváme ho k odchodu a hráčům sdělíme, že už je načase zapnout. To nevydrží kapitán našeho týmu a odjíždí do kabin. Proto na něj čeká pár lidí po zápase, chtějí se ho zeptat, co se děje, ale z kabiny ani po hodině a poté, když mu po několika hráčích vzkazujeme, že s ním chceme mluvit, nevychází.“

Chomutov vs. Mora a Hradec vs. Mora

V Chomutově sice bylo pár olomouckých, ale nemáme s nimi žádný bližší kontakt, proto report z tohoto zápasu bohužel nebude, co se dělo na ledě snad ví všichni, proto netřeba dlouze popisovat.

Co se týče nedělního zápasu, opět byla o sepsání reportu požádána fanynka, která byla přímo na místě a které opět patří dík za to, že se ujala místa na pomyslném stupínku:

„Autobus do Hradce bohužel zase nenaplňujeme, tak se rozhodnu vzít auto, které mám do soboty také problém naplnit. V neděli vyjíždíme o půl druhé odpoledne, všichni dobře naladěni. Cesta probíhá v klidu, vsázíme na moru, protože si myslíme, že to dnes už zkrátka musíme zvládnout. Zastavujeme na benzince, kde si kupujeme občerstvení, někteří alkohol, druzí zas kávu, aby neusnuli. Jedeme dál, kousek od Hrušové je kolona a my už se strachem v očích, že to nestihneme, to bereme přes vesničky, nakonec se koloně úspěšně vyhneme a do Hradce přijíždíme půl hodiny před začátkem. Jednu slečnu pošleme koupit vstupenky, dáváme si cigáro a koukáme na lístky, které nám donesla a na nichž je číslo 8. Začínám mít zlej pocit, že nás tady nebude ani deset. Jdu na stadion, šacovaní probíhá klasicky, zase bych všechno pronesla. Vyjdu schody a vidím 13 Hanáků. Věsíme vlajku, dáváme buben na stojan a máme ještě čas, tak si jdeme ještě pro pití a na cigaretu. Když přijdu do kotle, furt stejný počet lidí, s námi tedy 18. Minutu před zápasem dorazí ještě jedno auto a to mi udělá radost, protože vím, že se fandit bude. Jelikož není spíkr ani stabilní bubeník, tak se rozeřváváni ujmu já a bubeník, který bubnoval párkrát, a v Hradci do toho dal vše, si zaslouží pochvalu. Od začátku se snažíme fandit, místy máme mezery. V první třetině se nám opět moc nedaří dle mě nejhorší třetina, co naši hráči kdy v Hradci předvedli. Kdybychom pak celý zápas hráli tak jako třetí třetinu, tak na ty body máme. Bohužel si zase z Hradce odvažíme 0, ale musím říct, že za všechny výjezdy to byl jeden z nejlepších výjezdů, kdy si fanoušci užívali fandění nehledě na výsledek a tlačili jsme kluky k výhře. Díky moc všem co přijeli a fandili!“

Teď si dovolím pár slov k docela tristnímu projevu týmu v letošní sezoně. Samozřejmě, loni se sešlo strašně moc faktorů, které nám hrály do karet, ať už to byla forma v podstatě obou gólmanů, samozřejmě hlavně Braňa, parádně bojovné výkony celého týmu, výborná parta v kabině, neforma některých týmů (hlavně Brno a Třinec) a v neposlední řadě strašák baráže z minulé sezony. Nemůžeme samozřejmě čekat, že každý rok skončíme v první šestce, budeme pravidelně dělat vítězné série, ale letošní rok je oproti loňskému jako nebe a dudy. Čím to? Sice došlo před sezonou ke změnám v kádru, ale opravdu to byly změny k lepšímu? Začnu u brankářů, odešel Tomáš Vošvrda a přišel místo něj Martin Falter, který sem šel s tím, že bude jasná dvojka a bude krýt záda jasné jedničce Braňu Konrádovi. Při veškerém respektu k Martinovi, když si to srovnám s Tomášem Vošvrdou, tak ten měl mnohem větší kvalitu a tím i svým způsobem vytvářel na Braňa tlak, aby podával co nejlepší výkony, aby chytal. Svou kvalitu u nás potvrdil jak v první lize, tak podle mě i v první sezoně v extralize. Pokud to vezmeme z pohledu statistiky, tak Martin Falter se dostal v extralize naposledy přes 90% úspěšnost v sezoně 2012/2013, kdy odchytal v základní části 15 zápasů za Brno (zbytek sezony strávil víceméně v Třebíči), další sezonu strávil v dresu Třebíče v 1. lize, loni pak odchytal rovněž v brněnském dresu 11 zápasů s úspěšností necelých 87 %. Letos pak „slízl“ nesmírně těžké zápasy v Brně (kde chytal 1. třetinu) a Třinci, střídal s Plzní a chytal celý zápas + prodloužení v Chomutově s úspěšností 83,33 %. Pří vší úctě k jeho kvalitám a schopnostem to dle mého názoru není brankář, který by mohl a měl vytvářet tlak na naši jedničku a nutit ji se neustále zlepšovat. Nadto mu za pár dní bude už 33 let, takže za takové maximálně 2 roky budeme situaci s brankáři řešit zase. Za předpokladu, že jednička bude mít formu a bude chytat dobře, je to ideální druhý brankář, ale v situaci, kdy se Braňo nepotkal s loňskou formou, jsou to spíše takové záblesky, se dostáváme do docela prekérní situace. Přivedením Martina Faltra se měla Braňovi tak nějak umést cestička, aby měl klid na chytání, což mu ale evidentně neprospívá. Samostatnou kapitolou pak je Jakub Urbisch, který odchytal několik zápasů v naší první extraligové sezoně a nejevil se vůbec špatně. Loni chytal za juniorku, letos prakticky jen trénuje a odchytal jediné utkání v říjnu v dresu Nového Jičína při debaklu 2:8 se Vsetínem…

Další kapitolou jsou pak obránci, loni hrála obrana výborně, moc gólů jsme nedostávali, Vyrůbalík a Skrbek patřili i mezi nejproduktivnější obránce celé ligy. Bylo to hlavně díky tomu, že všichni obránci poctivě dřeli, velice jim pomáhali i útočníci, kteří lehali do střel, vraceli se do obrany, což letos nějak chybí. Do obrany, když nepočítám mladého Galvase, který je sice velký talent, ale ještě podle mě nemá na to, aby pravidelně hrál extraligu, nepřišel nikdo. Skrbek, který naší hře dával strašně moc, je zraněný a navíc je mu už 38 let, Vyrůbalíkovi a Houdkovi 35 (zanedlouho jim bude 36), Ondruškovi 30. Celkově je věkový průměr naší obrany, nepočítáme-li Galvase a hostujícího Plášila, 29 a půl roku, což nedává úplně dobré vyhlídky do budoucna, věk člověk prostě a jednoduše nezastaví. Jen pro srovnání výkonů obrany, resp. bránění celého týmu, loni jsme dostali za celou ligu 115 gólů (průměr 2,2 gólu na zápas), letos za 22 zápasů už 61 (průměr 2,8 na zápas).

Co se týče útoku, tam nastal pořádný průvan, který měl přinést tolik potřebnou produktivitu, výsledkem ale zatím je pouze to, že hrajeme na krásu, produktivita je ale ještě horší než loni, znovu pro srovnání, loni 117 gólů (průměr 2,25 na zápas), letos v 22 zápasech 47 gólů (2,14 gólu na zápas). Někteří hráči si zaslouží za výkony obrovský respekt a pochvalu, někteří zatím ale vyloženě zklamali a absolutně nenaplňují očekávání. Docela zarážející je to, že někteří i přes bídné výkony zůstávají v první nebo druhé pětce a někteří hráči, kteří hrají výborně, bojují, rvou se, hrají 7 – 8 minut za zápas…

Jinak s těmi posilami je to celkově takové zajímavé, odešli hráči, kteří za Moru hráli x sezon, měli k ní nějaký vztah, na ledě nechali úplně všechno, rvali se o každý metr ledu, nevypustili žádný souboj a díky tomu byli u fanoušků velice oblíbení (minimálně 2 z nich odešli kvůli tomu, že dostali nabídnuty podmínky, které hravě přebil i tým z první ligy), přišli pak někteří hráči, kteří se pořádně neprosadili ve „větších“ klubech a nejspíš si mysleli, že v Moře budou sami od sebe, bez pořádných výkonů, automaticky za hvězdy a tahouny. Nebudu tyto hráče označovat za žoldáky či něco podobného, protože takhle to v hokeji prostě chodí a chodit bude, že hráči přicházejí a odcházejí, nikdo alespoň trochu soudný nemohl čekat, že budeme extraligu hrát s prvoligovým kádrem, ALE, když byly standardní podmínky nabídnuty nově příchozím hráčům, proč nebyly nabídnuty hráčům „našim“, kteří nakonec odmítli hrát za, na extraligové poměry, almužnu a odešli jinam. Odešli srdcaři s velkým vztahem ke klubu a fanouškům a přišli (někteří) hráči, kteří jsou kvalitou naprosto srovnatelní s těmi srdcaři, kteří odešli. Mám-li pak některé posily jmenovat, vynikající posilou byl třeba Juraj Mikúš a do toho nešťastného zákroku na Výtiska a následné nucené pauzy se tak jevil i Petr Strapáč, více příležitostí by podle mě měl dostat i Tomáš Fořt, který, jak už několikrát ukázal, má šikovné ruce a umí vystřelit. Zbytek posil zatím nijak výrazně nevyčnívá a v podstatě pouze zaplnily místa po hráčích, kteří v kariéře pokračují jinde.

Tohle všechno dává dohromady mozaiku nevýrazných výkonů v útoku, chybující obrany a díky tomu mnoha inkasovaných gólů. Projev na ledě už zdaleka není tak bojovný a poctivý jako loni, už to nejsou ty výkony, díky kterým jsme několikrát dokázali otočit prohraný zápas a těsné zápasy jsme dokázali zvrátit na naši stranu, už to prostě není ta Mora, co loni a v letech předchozích. Měli bychom, resp. hráči by měli, se vrátit k výkonům a hře, která Moru vždy zdobila a díky které byla v minulých sezonách úspěšná.

Co je však nesmírně znepokojující a co mě absolutně nenechává v klidu, jsou zvěsti ohledně klubu, které v poslední době kolují po městě a, bohužel, pochází z několika důvěryhodných a na sobě nezávislých zdrojů, jak by se řeklo v novinářské hantýrce. Jsou-li tyto informace pravdivé, budeme zvažovat další kroky, jedna z nich se může potvrdit už v nejbližších dnech, nejpozději v pátek. To už ale zabíháme do širších souvislostí a do věcí, které my jakožto fanoušci nedokážeme příliš ovlivnit. S tím souvisí i poměrně nepřehledná situace kolem klubu a jeho vlastnictví. Jen pro vyjasnění, hokej se u nás hraje pod hlavičkou HC Olomouc s.r.o. (mládež pak funguje pod hlavičkou HC Olomouc - mládež, spolek, kam jdou veškeré dotace od města apod., jelikož to nemůže z veřejných prostředků financovat chod A-týmu), jediným společníkem této společnosti je OL-HOCKEY GROUP a.s. Ve všech viditelných funkcích je uveden Honza Tomajko (jednatel HC Olomouc s.r.o. a statutární ředitel a předseda správní rady v OL-HOCKEY GROUP a.s.) a navenek byl představen i jako jediný akcionář společnosti OL-HOCKEY GROUP a.s. Tato společnost má však akcie na jméno, tudíž akcionář/akcionáři nikde viditelní nejsou a nikdo tak prakticky neví, kdo je skutečným vlastníkem/vlastníky společnosti OL-HOCKEY GROUP a.s. a tedy přes tuto společnost faktickým vlastníkem klubu. Pro srovnání, za Jirky Dopity byl zapsán jako jediný společník i jednatel HC Olomouc s.r.o. přímo on, tudíž nemohlo být pochyb, že je i vlastníkem klubu a nevznikal tudíž prostor pro jakékoliv spekulace. Někteří v současnosti docela hlasitě volají po odvolání generálního manažera a já bych rozhodně nebyl proti, ale pokud by ve skutečnosti byl i opravdovým vlastníkem klubu, odvolá sám sebe?